CHCI ROZSVÍTIT TVOU KRÁSU PÍSNIČKA
Chtěla bych tě, Praho, celou omýt v rose, Dneska k večeru já rozkvetu.
setřít prach z těch zamyšlených víček, Rozkvetu jak záře sluníčka,
rozsvítit tvou unavenou krásu. jak rosa na lístku,
Popelko, zoufale hledám tvůj zlatý pantoflíček na nebi hvězdička.
aby ses mohla proměnit, Rozkvetu jak kvítek na stráni,
strhat cáry kouře, rozkvetu, kdo mi v tom zabrání?
setřít z čela saze, Dneska k večeru já rozkvetu.
přes kamenné krajkoví přehodit hebounký závoj
z modři a sluneční záře.
Chtěla bych tě, Praho, celou omýt v rose ZAŘÍKÁNÍ
a jak oltář věků nabídnout tě slunci! Zaříkám tě
Chtěla bych tě, Praho, celou omýt v rose. hloubkou všech studní vyschlých slz,
zatvrzelostí, pouští,
co jich jen může být v jediném srdci,
VÍTR rostoucí dálkou mezi lidmi.
Dlouhými prsty hraje na píšťaly komínů.
Krajánek tulák, roznáší kdejakou novinu, Neodvracej se
máchá mraky v kalném nebi
rozvěasí je nad vesničku Zaříkám tě
odkud voní čerstvé chleby, nevědomou zradou,
pak bezednou kropeničkou dějinami zapomínanými,
kropí na žehlení. žalující krví,
jenže slunce dnes tu není, mlčenlivou hrůzou,
tak jde smutně pro úkoly, pravdou dotýkanou smrtí -
s klukama do blízké školy. tvojí vlastní sestrou.
Neopouštěj nás
ZLATÉ ROUNO
Takový mírný zimní den, Zaříkám tě
něžný, jak beránek, něžný, dětstvím bez pohádek
toulá se krajinou, toulá se stářím bez útěchy,
rolniček plný oloupeným mládím,
a slunci nedá to, hladí ho po hřbetě, zpustošenou krásou,
z hebounké vlny. otrávenou vodou
svědomím na prodej
Neodcházej
Zaříkám tě
všemi sny nedosněnými,
přírodou mrzačenou,
duší lidstva rozpolcenou
hrozbou zbrání číhajících,
nádherou planety Země
na počátku Konce
Jsi jediná nadějesvěta,
jeho poslední šance.
Autor: Zůstaň s námi, lásko,
MARKÉTA PROCHÁZKOVÁ vždyť se ještě rodí písně,
(v té době kolem 8 let) děti, chléb a leskavá slova.
Vědci zkoumají, zda blech s utrženou nohou skočí. Řeknou jí. ,,Blech skoč" a blecha skočí. Utrhnou jí druhou nohu, řeknou: ,,Blecho skoč" a blecha skočí. totéž se stane při utrhnutí třetí a čtvrté nohy. Když vědci utrhnou bleše pátou nožičkua poručí jí: blecho skoč, blech skočí. Utrhnou bleše šestou nohu, řeknou již dobře známé heslo, ale blecha nic. ,,Blecho skoč" zopakují ještě několikrát, ale blecha furt nic. Do závěru tedy vědci napíší:,,Blecha bez noh neslyší. "
A nezapomeňte také na kulturu. Přidejte se do čtenářského kroužku, nebo si zjistěte info o velkých hudebnících. A také mnohem více.
co se děje ve světě (aktuality)
5
Zábava
9
Jiné (jaké uveďte v Napište nám)
5
Celkový počet hlasů: 35